Pracovní oděvy si firma může dát do daňových nákladů tehdy, jde-li o osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP), nebo o jednotné firemní oblečení, které je nezaměnitelné s běžným civilním oděvem — typicky díky firemním barvám a výrazně umístěnému trvalému logu. Běžnou košili, oblek či boty, jež lze nosit i v soukromí, do nákladů zahrnout nelze.
Hranice mezi „firemním“ a „soukromým“ oděvem bývá při daňové kontrole častým předmětem sporů. Nerozhoduje, zda zaměstnanec oděv reálně nosí jen v práci, ale zda splňuje podmínky, které na daňovou uznatelnost klade zákon o daních z příjmů. Právě na ně se kontrolor podívá jako na první.
Níže si vysvětlíme, co přesně zákon vyžaduje, jak se liší režim ochranných prostředků od jednotného oblečení a kdy se z poskytnutého oděvu stává zdanitelný příjem zaměstnance.
Kdy jsou pracovní oděvy daňovým nákladem?
Ochranné pracovní prostředky vyplývající ze zákoníku práce jsou daňovým nákladem automaticky podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. U nich není třeba prokazovat vztah ke zdanitelným příjmům — jejich poskytnutí je zákonnou povinností zaměstnavatele. Jinak je tomu u jednotného firemního oblečení, kde musíte splnit dodatečné podmínky. Přehled toho, co vše si můžete dát do nákladů firmy, jsme zpracovali samostatně.
Co jsou osobní ochranné pracovní prostředky?
Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) chrání zaměstnance před riziky při práci — před úrazem, mimořádným opotřebením nebo znečištěním oděvu. Povinnost je poskytnout vyplývá z § 104 zákoníku práce. Patří sem například pracovní rukavice, přilby, respirátory, reflexní vesty, pracovní obuv s ochrannou špičkou či nehořlavé montérky.
OOPP nemusí být opatřeny logem firmy. Firma by ale měla mít vyhodnocena rizika a konkrétní podmínky výkonu práce a zpracovaný seznam OOPP podle jejich stanoveného použití — ten slouží jako doklad při kontrole. Náklady na jejich údržbu jsou uznatelné za stejných podmínek jako pořízení.
Jak uznat jednotné firemní oblečení?
Firemní pracovní oblečení (stejnokroje) plní zejména reklamní, propagační a organizační účely. Aby bylo daňově uznatelným nákladem, nesmí být zaměnitelné s běžným volnočasovým oděvem. Toho se dosahuje výraznými firemními barvami nebo výrazně umístěným trvalým logem firmy na oděvu.
Rozdíl proti běžnému oblečení je v praxi klíčový. Bílé tričko bez potisku, které by zaměstnanec nosil i doma, nákladem není; totéž tričko s natištěným logem na hrudi i na zádech podmínku nezaměnitelnosti splňuje. Interní směrnice, která upraví podobu a podmínky poskytování oblečení, riziko sporu při kontrole dále snižuje. Souvislosti s dalšími spornými výdaji jsme rozebrali v článku o tom, co jsou nedaňové náklady a jak vám šetří peníze.
Kdy oblečení zvyšuje zdanitelný příjem zaměstnance?
Nepeněžní plnění v podobě OOPP, pracovních oděvů a obuvi poskytovaných v rozsahu stanoveném předpisem — včetně nákladů na jejich udržování — je u zaměstnance osvobozeno od daně a nepodléhá odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Opačným případem je peněžní paušální příspěvek na ošatné: ten se zaměstnanci zdaňuje jako příjem ze závislé činnosti a vstupuje do vyměřovacího základu pro pojistné.
Toto rozlišení nabylo na významu i s upřesněním pravidel pro zaměstnanecké benefity od roku 2026, podle nichž jde u benefitů o nepeněžní plnění, která nejsou mzdou ani náhradou za ušlý příjem. U oblečení platí jednoduché vodítko: čím univerzálněji se dá nosit, tím vyšší je riziko zdanění na straně zaměstnance.
Jak je to s údržbou a praním?
Do daňových nákladů patří nejen samotné oděvy, ale i náklady na jejich údržbu — praní, čištění a opravy. Pokud firma zajišťuje praní pracovních oděvů externě nebo proplácí zaměstnanci prokázané náklady na údržbu, jde o daňový náklad za stejných podmínek jako u samotného oblečení. Podmínkou je, aby šlo o oděvy, které samy o sobě splňují kritéria uznatelnosti.
Jaké chyby dělají firmy nejčastěji?
Nejčastější chybou je zahrnutí běžného oblečení bez odlišení do nákladů s odůvodněním, že „zaměstnanec ho nosí jen v práci“. Kontrolor však zkoumá nezaměnitelnost s civilním oděvem, nikoli reálné nošení. Druhou chybou je záměna režimu OOPP a jednotného oblečení — u stejnokrojů bez výrazného loga a bez interní úpravy hrozí doměření daně. Proto se vyplatí mít podmínky poskytování oblečení jasně nastavené předem, na což navazuje i přehled, jak optimalizovat náklady firmy bez škrtání na kvalitě.
Nejste si jistí, zda vaše pracovní oděvy obstojí při daňové kontrole? Pomůžeme vám nastavit směrnici i správné zaúčtování.
Časté dotazy
Může si firma dát do nákladů obleky pro jednatele?
Ve většině případů ne. Oblek má charakter běžného společenského oblečení, které lze nosit i mimo práci, a je proto zaměnitelný s civilním oděvem. Uznatelné by bylo pouze oblečení nezaměnitelné s běžným oděvem, tedy s výrazným trvalým logem firmy. U neoznačeného obleku hrozí doměření daně i posouzení jako nepeněžní příjem jednatele.
Musí mít firemní tričko logo i na zádech?
Zákon konkrétní počet umístění loga neurčuje. Rozhodující je, aby oděv nebyl zaměnitelný s běžným volnočasovým oblečením. V praxi se proto doporučuje umístit logo na více částí oděvu, například na hruď i záda, a jeho podobu zakotvit v interní směrnici. Tím se výrazně snižuje riziko sporu při kontrole.
Je peněžní příspěvek na ošatné daňově uznatelný?
Pro zaměstnavatele může být paušální náhrada nákladem, ale u zaměstnance jde o zdanitelný příjem ze závislé činnosti, který podléhá dani i odvodům. Naproti tomu nepeněžní poskytnutí OOPP a pracovních oděvů v rozsahu podle předpisu je u zaměstnance od daně osvobozeno. Před zavedením paušálu je proto vhodné porovnat oba režimy.