Call-off stock (režim skladu) je zjednodušený režim DPH, při kterém dodavatel přemístí zboží do skladu v jiném členském státě EU pro předem dohodnutého odběratele a daň řeší až ve chvíli, kdy si odběratel zboží ze skladu skutečně odebere. Dodavatel se tak nemusí registrovat k DPH ve státě, kde sklad stojí.
Co je režim skladu a jaký problém řeší
Když podnikatel přemístí vlastní zboží do jiného členského státu, jde běžně o takzvané přemístění zboží. To se pro účely DPH posuzuje jako dodání sobě samému ve státě odeslání a zároveň jako pořízení zboží ve státě určení. Důsledek je nepříjemný: dodavatel by se musel v cizí zemi registrovat k DPH, podávat tam přiznání a přiznat pořízení. U zboží, které putuje do skladu u konkrétního zákazníka a prodá se až později, by to znamenalo zbytečnou administrativu v zahraničí.
Právě to řeší režim skladu. Jde o jednotné pravidlo zavedené v celé Evropské unii v rámci balíčku takzvaných quick fixes; v České republice nabylo účinnosti 1. září 2020 a upravuje jej § 18 zákona o DPH (zákon č. 235/2004 Sb.). Podstatou je, že přemístění zboží do skladu ještě není zdanitelnou událostí — ta nastane až při odběru zboží odběratelem.
Jaké podmínky musíte splnit
Zjednodušení není automatické. Zákon vyžaduje, aby byly současně splněny všechny podmínky, a stačí porušit jednu, aby režim padl:
- mezi prodávajícím a kupujícím existuje ujednání o budoucím dodání zboží ještě před zahájením přepravy;
- prodávající v okamžiku odeslání zná totožnost kupujícího i jeho DIČ přidělené ve státě, kam zboží míří;
- prodávající nemá ve státě skladu sídlo ani provozovnu a není tam registrován k DPH;
- prodávající vede o přemístěném zboží zvláštní evidenci a přemístění uvádí do souhrnného hlášení.
Pokud řešíte širší otázku, jak správně fakturovat při obchodech přes hranice, přečtěte si i náš článek o tom, jak vystavit fakturu do zahraničí z pohledu DPH. Rozdíly mezi oběma trhy shrnuje také text DPH pro podnikatele: Slovensko vs Česko.
Jak funguje dvanáctiměsíční lhůta
Režim skladu není nekonečný. Zákon stanoví, že k převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník musí dojít nejpozději do 12 měsíců od ukončení přepravy do skladu. Dokud zboží leží ve skladu a čeká na odběr, z pohledu DPH se nic neděje. Teprve když si odběratel zboží odebere, přizná prodávající dodání zboží osvobozené od daně a kupující odpovídající pořízení zboží ve svém státě.
Příklad: český výrobce odešle v březnu komponenty do skladu v Polsku pro polského odběratele, se kterým má ujednání, že si je bude postupně odebírat do výroby. Pokud si odběratel veškeré zboží odebere do 12 měsíců, český výrobce nemá v Polsku žádnou registrační povinnost — zdanitelné dodání vykáže až v měsíci, kdy k odběru skutečně došlo.
Co se stane při porušení podmínek
Pokud se zboží do 12 měsíců neodebere a nadále zůstává ve skladu, zjednodušení zaniká. Ten den se přemístění posoudí jako přemístění vlastního zboží a prodávajícímu vzniká ve státě skladu povinnost registrace a přiznání pořízení. Stejně tak režim padá, pokud se zboží dodá jinému odběrateli, než s nímž bylo uzavřeno původní ujednání, pokud se zboží odešle do jiného státu nebo pokud se ztratí či zničí.
Zákon zná i „záchranné“ pravidlo: odpadne-li původní kupující, ale do 12 měsíců jej nahradí jiný, předem známý kupující splňující podmínky, může režim skladu pokračovat. Změnu je však nutné zachytit v evidenci i v souhrnném hlášení.
Jak se režim vykazuje v souhrnném hlášení
Režim skladu má vlastní pravidla vykazování. Prodávající uvádí přemístění zboží do souhrnného hlášení s DIČ předpokládaného kupujícího a zvláštním kódem záznamu, který signalizuje, že nejde o klasické dodání, ale o přesun do skladu. Samotné zdanitelné dodání pak prodávající vykáže v souhrnném hlášení až v období, kdy si kupující zboží odebere.
Nezbytná je i podrobná evidence zboží — hodnota, množství, datum přemístění, identifikace kupujícího a případné změny. Správce daně tak může kdykoli ověřit, zda zboží ve skladu stále splňuje podmínky režimu a zda neuplynula dvanáctiměsíční lhůta.
Čím se liší od běžného konsignačního skladu
V praxi se pojmy call-off stock a konsignační sklad často zaměňují. Konsignační sklad je obchodní pojem — sklad, z něhož si odběratel odebírá zboží podle potřeby a platí až za odebrané množství. Režim skladu je naproti tomu přesně vymezený daňový režim s konkrétními podmínkami. Ne každý konsignační sklad splňuje podmínky call-off stock: pokud například odběratel není předem znám nebo je prodávající v cílovém státě registrován, zjednodušení použít nelze a platí standardní pravidla přemístění zboží.
Zvažujete přesun zboží do skladu v jiném státě EU a nevíte, zda využít režim skladu, nebo se registrovat v zahraničí? Rádi vám přeshraniční model nastavíme tak, abyste se vyhnuli zbytečné administrativě i pokutám.
Časté dotazy
Musím se u režimu skladu registrovat k DPH v zahraničí?
Ne, to je hlavní výhoda režimu. Jsou-li splněny všechny podmínky (předem známý kupující, jeho DIČ, žádné sídlo ani registrace prodávajícího ve státě skladu, řádná evidence a souhrnné hlášení), zahraniční registrace nevzniká. Daňovou povinnost řeší kupující ve svém státě až při odběru zboží. Registrace by vznikla teprve tehdy, kdyby režim přestal platit.
Dokdy musí odběratel zboží ze skladu odebrat?
Nejpozději do 12 měsíců od ukončení přepravy zboží do skladu. Pokud si odběratel zboží v této lhůtě neodebere a zboží zůstává ve skladu, zjednodušení zaniká a prodávajícímu vzniká ve státě skladu povinnost registrace a přiznání přemístění vlastního zboží. Lhůta se sleduje pro každou dodávku samostatně, proto je důležitá přesná evidence.
Co se stane, pokud se původní odběratel změní?
Režim nemusí automaticky padnout. Odpadne-li původní kupující, ale do 12 měsíců jej nahradí jiný, předem známý kupující splňující podmínky, může režim skladu pokračovat. Změnu je však nutné zaznamenat v evidenci a promítnout do souhrnného hlášení. Dodá-li se zboží někomu, kdo podmínky nesplňuje, zjednodušení se ztrácí.