Zajištění daně je částka, kterou český plátce povinně srazí z platby zahraničnímu partnerovi — poplatníkovi, který není daňovým rezidentem — a odvede správci daně jako zálohu na jeho budoucí daň. Obecná sazba je 10 %. Na partnery z Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru se povinnost nevztahuje, takže v praxi jde především o platby do třetích zemí.
Co je zajištění daně a proč existuje
Zajištění daně upravuje § 38e zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Jde o nástroj, kterým stát zajišťuje výběr daně od zahraničních poplatníků, kteří nejsou daňovými rezidenty České republiky a mají zde příjmy ze zdrojů na území ČR podle § 22.
Plátce — tedy česká firma nebo podnikatel, který nerezidentovi příjem vyplácí, poukazuje nebo připisuje — srazí část platby a odvede ji správci daně. Tato částka není konečnou daní, ale zálohou: slouží jako jistota, že daň z příjmu plynoucího ze zdrojů v ČR bude skutečně vybrána. Odpovědnost za správné sražení a odvedení nese plátce.
Na koho se zajištění daně vztahuje
Povinnost se týká zdanitelných příjmů poplatníků, kteří nejsou daňovými rezidenty České republiky, ze zdrojů na území ČR. Netýká se příjmů, z nichž se daň vybírá zvláštní sazbou (srážkovou daní) podle § 36, ani příjmů ze závislé činnosti, kde se odvádějí zálohy.
Zásadní je výjimka: zajištění daně podle § 38e se nevztahuje na poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. V praxi proto zajištění řeší zejména platby do třetích zemí mimo EU a EHP. Souvislosti kolem toho, kdy je někdo rezidentem a kdy ne, rozebírá i náš článek o daňové rezidenci při podnikání v České republice.
Kolik se sráží: obecně 10 %
Obecná sazba zajištění daně je 10 % z příjmů ze zdrojů na území ČR. U některých zvláštních případů — například u příjmů společníků veřejné obchodní společnosti nebo komplementářů komanditní společnosti, kteří jsou nerezidenty — se použije sazba daně z příjmů odpovídající danému poplatníkovi (u právnických osob tedy sazba daně z příjmů právnických osob).
Příklad: pokud česká firma vyplácí poradenskou odměnu dodavateli ze třetí země ve výši 100 000 Kč a jde o příjem podléhající zajištění, srazí a odvede 10 000 Kč (10 %) a zbylých 90 000 Kč vyplatí partnerovi. Sražená částka se následně započte na skutečnou daň nerezidenta.
Čím se liší od srážkové daně
Zajištění daně se často zaměňuje se srážkovou daní, přestože jde o dva odlišné režimy. Srážková daň (zvláštní sazba daně) podle § 36 je zpravidla konečným vypořádáním daňové povinnosti — plátce daň srazí, odvede a věc je z pohledu daně vyřízena. Zajištění daně podle § 38e je naproti tomu jen záloha: nerezident si může podat daňové přiznání, v němž se zajištěná částka započte na jeho skutečnou daň.
Rozdíl má dopad na obě strany. U srážkové daně je zahraniční partner vypořádán ihned, u zajištění daně se jeho konečná daň vyčíslí až v přiznání a může mu vzniknout přeplatek, který správce daně vrátí. Širší pohled na daňové dopady přesunu aktivit za hranice nabízí i text o přesunu podnikání do zahraničí.
Lhůty: odvod a hlášení správci daně
Zajištěnou částku je plátce povinen odvést správci daně do konce měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém vznikla povinnost zajištění daně provést. Ve stejné lhůtě je plátce povinen podat správci daně hlášení plátce daně o sražení a odvedení zajištěné částky na předepsaném tiskopisu.
Nesplnění povinnosti má důsledky — pokud plátce zajištění nesrazí nebo neodvede, může je správce daně vymáhat přímo po něm. Proto je u plateb do třetích zemí vhodné předem vyjasnit, zda zajištění vzniká, a lhůty hlídat.
Co se se zajištěnou daní děje
Sražená částka funguje jako záloha na daň zahraničního poplatníka. Nerezident podá v České republice daňové přiznání, v němž vyčíslí svou skutečnou daňovou povinnost z příjmů ze zdrojů v ČR, a zajištěná částka se mu na tuto daň započte. Je-li zajištění vyšší než výsledná daň, vzniká přeplatek, který správce daně vrátí.
Zákon pamatuje i na situaci, kdy poplatník přiznání nepodá. Částka sraženého zajištění daně se po uplynutí stanovené doby po skončení zdaňovacího období považuje za uhrazenou daň poplatníka. Zajištění tak plní svůj účel i tehdy, zůstane-li zahraniční partner pasivní.
Chystáte se vyplatit odměnu partnerovi ze třetí země a nevíte, zda máte srazit zajištění daně? Rádi posoudíme konkrétní platbu, ověříme smlouvu o zamezení dvojího zdanění a nastavíme správný postup.
Časté dotazy
Musím srazit zajištění daně při platbě partnerovi ze Slovenska nebo Německa?
Ne. Zajištění daně se nevztahuje na poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo státu Evropského hospodářského prostoru. Protože Slovensko i Německo jsou členy EU, povinnost zajištění při platbách jejich rezidentům nevzniká. Zajištění daně se v praxi uplatňuje zejména u plateb do třetích zemí mimo EU a EHP.
Jaký je rozdíl mezi zajištěním daně a srážkovou daní?
Srážková daň (zvláštní sazba daně) podle § 36 je zpravidla konečným vypořádáním daně — plátce ji srazí a věc je vyřízena. Zajištění daně podle § 38e je jen záloha: nerezident si podá daňové přiznání, v němž se zajištěná částka započte na jeho skutečnou daň, a případný přeplatek se mu vrátí. Jde tedy o jistotu výběru daně, nikoli o konečnou daň.
Dokdy musím zajištěnou částku odvést?
Zajištěnou částku je plátce povinen odvést správci daně do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla povinnost zajištění provést. Ve stejné lhůtě je třeba podat hlášení plátce daně o sražení a odvedení. Pokud plátce zajištění nesrazí nebo neodvede, může je správce daně vymáhat přímo po něm.