Pokuty a penále od úřadů si do daňových nákladů zahrnout nemůžete – zákon o daních z příjmů je výslovně vylučuje. Smluvní pokuta či úrok z prodlení vůči obchodnímu partnerovi však daňovým nákladem být mohou, ovšem až ve chvíli, kdy je skutečně uhradíte.
Proč zákon rozlišuje pokutu od úřadu a smluvní sankci?
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, přistupuje k sankcím podle toho, kdo je uložil a z jakého titulu vznikly. Sankce od státu a orgánů veřejné moci mají represivní a výchovný charakter – mají vás motivovat k dodržování pravidel, nikoli snižovat daň. Kdyby si firma mohla pokutu odečíst od základu daně, stát by jí část sankce fakticky vrátil, což by popíralo její smysl.
Jinak je tomu u sankcí, které plynou z obchodních vztahů mezi podnikateli. Smluvní pokuta ani úrok z prodlení nejsou trestem od státu, ale cenou za porušení smlouvy vůči druhé straně. Ty s podnikáním přímo souvisejí, a proto je zákon za určitých podmínek jako daňový náklad připouští. Právě hranice mezi veřejnoprávní a smluvní sankcí rozhoduje o tom, jak s nákladem naložíte.
Které pokuty a penále si do nákladů dát nemůžete?
Podle § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů nejsou daňovým nákladem penále, úroky z prodlení a pokuty veřejnoprávního původu. Do této skupiny spadá většina sankcí, se kterými se firma běžně setká:
- penále a úrok z prodlení vyměřený správcem daně,
- pokuty od inspektorátu práce, České obchodní inspekce či jiného úřadu,
- penále a pokuty od České správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven,
- pokuta za dopravní přestupek spáchaný firemním vozidlem.
Tyto náklady zaúčtujete, ale při sestavení daňového přiznání o ně musíte zvýšit základ daně. Souvislosti jsme rozebrali v článku o tom, co jsou nedaňové náklady a jak s nimi pracovat. Platí jednoduché pravidlo: uložil-li vám sankci stát nebo veřejná instituce, do daňových nákladů nepatří.
Jak se posuzuje smluvní pokuta a úrok z prodlení u dlužníka?
Jste-li v pozici dlužníka a smluvní pokutu či úrok z prodlení obchodnímu partnerovi platíte vy, jde o daňový náklad, ovšem s podmínkou zaplacení. Podle § 24 odst. 2 písm. zi) zákona jsou zaplacené smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení a penále ze závazkových vztahů daňově uznatelné až v období, kdy dojde k jejich úhradě. Samotné zaúčtování závazku nestačí.
Příklad: Dodavatel vám v prosinci 2025 vyúčtuje smluvní pokutu 50 000 Kč za opožděnou dodávku. Pokud ji uhradíte až v březnu 2026, do daňových nákladů ji zahrnete v roce 2026, nikoli 2025. Rozhoduje reálné zaplacení, nikoli datum vystavení faktury. Přehled o tom, co všechno si můžete dát do nákladů firmy, vám pomůže sankce správně zařadit.
Co platí u věřitele, který sankci vyúčtoval?
Specifikem českého práva je, že smluvní sankce ovlivňují základ daně až při zaplacení i na straně věřitele. Pokud smluvní pokutu zaúčtujete do výnosů, ale dlužník ji do konce roku neuhradí, můžete podle § 23 odst. 3 zákona základ daně o tuto neuhrazenou částku snížit. Ke zdanění dojde teprve v období, kdy platbu skutečně přijmete.
V praxi to znamená, že smluvní pokuty a úroky z prodlení fungují v Česku na hotovostním principu u obou stran. Nezaplacená pokuta vám tedy základ daně předčasně nezvyšuje – na rozdíl od faktury za dodané zboží či službu. I tak je vhodné vymáhání pohledávek řešit včas a nespoléhat, že sankce partnera k platbě sama přiměje.
Jak sankce zaúčtovat a upravit základ daně?
Účetně se pokuty a penále zachycují v účtové skupině 54 – smluvní sankce zpravidla na účtu 544, ostatní pokuty a penále na účtu 545. Účetní náklad vzniká vždy; rozdíl je pouze v tom, zda jej zákon uzná i daňově.
Při sestavení přiznání proto postupujte ve dvou krocích. Veřejnoprávní sankce připočtěte k základu daně jako připočitatelnou položku. Smluvní sankce, které jste do konce roku nezaplatili, dočasně vyloučíte a uplatníte až v roce úhrady. Průběžná evidence „zaplaceno/nezaplaceno“ je u sankcí klíčová a šetří práci při závěrce.
Jakých chyb se firmy u sankcí dopouštějí nejčastěji?
Nejčastějším pochybením je automatické uplatnění celého účetního nákladu bez rozlišení jeho původu. Firma zaúčtuje daňové penále i smluvní pokutu stejně a zapomene o veřejnoprávní sankci zvýšit základ daně – což při kontrole vede k doměření daně a vlastnímu penále. Druhou typickou chybou je uplatnění smluvní pokuty, kterou dlužník dosud nezaplatil.
Pozor si dejte také na sankce hrazené v hotovosti bez řádného dokladu a na smluvní pokuty vůči společníkům. Nejste-li si zařazením konkrétní sankce jisti, ověřte její charakter ještě před zaúčtováním; oprava po lhůtě je vždy dražší než správné posouzení hned na začátku.
Nejistota při zařazování pokut a penále vás může stát zbytečné doměření daně. Rádi vám sankce posoudíme a nastavíme evidenci, která u kontroly obstojí.
Časté dotazy
Je daňové penále od finančního úřadu daňovým nákladem?
Ne. Penále i úrok z prodlení vyměřený správcem daně jsou veřejnoprávní sankce, které § 25 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů z daňových nákladů vylučuje. Náklad zaúčtujete, ale v daňovém přiznání o jeho výši zvýšíte základ daně. Totéž platí pro pokuty od inspektorátů či pojišťoven.
Kdy mohu uplatnit smluvní pokutu, kterou platím partnerovi?
Smluvní pokuta i úrok z prodlení vůči obchodnímu partnerovi jsou daňovým nákladem až v období, kdy je zaplatíte. Vyplývá to z § 24 odst. 2 písm. zi) zákona. Samotné vystavení faktury a zaúčtování závazku k uplatnění nestačí – rozhoduje skutečná úhrada.
Musím zdanit smluvní pokutu, kterou jsem vyúčtoval, ale partner ji nezaplatil?
Ne, pokud zůstala neuhrazena. Na rozdíl od běžné faktury lze podle § 23 odst. 3 zákona základ daně o zaúčtované, ale nezaplacené smluvní sankce snížit. Ke zdanění dojde až v okamžiku přijetí platby, takže smluvní sankce fungují na hotovostním principu.