Pokud přijatá plnění používáte současně pro činnosti s nárokem na odpočet DPH i pro činnosti bez tohoto nároku, nemůžete si odečíst celou daň na vstupu. Uplatníte jen její část — a to buď poměrným koeficientem podle § 75, nebo krátícím koeficientem podle § 76 zákona o DPH.
Český zákon o DPH rozlišuje dvě odlišné situace a pro každou má vlastní nástroj. Poměrný koeficient podle § 75 řeší případy, kdy plnění využíváte zčásti pro ekonomickou a zčásti pro neekonomickou činnost — typicky majetek používaný i soukromě. Krátící koeficient podle § 76 naopak řeší poměr mezi zdanitelnými plněními a plněními osvobozenými bez nároku na odpočet, například nájmem bytů fyzickým osobám či finančními službami.
U nákladů, které jednoznačně přiřadíte k jedné skupině, žádné krácení neprobíhá. Koeficient se použije jen na „společné“ vstupy, které slouží oběma účelům zároveň — typicky nájem, energie, účetní software nebo telefony.
Kdy musíte odpočet krátit?
Povinnost uplatnit odpočet jen v částečné výši vzniká tehdy, když přijaté plnění použijete zároveň pro účely zakládající nárok na odpočet i pro jiné účely. Zákon nejprve požaduje přímé přiřazení: co patří výhradně ke zdanitelné činnosti, odečtete v plné výši, a co výhradně k osvobozené činnosti bez nároku, neodečtete vůbec.
Teprve u nedělitelných společných nákladů přichází na řadu koeficient. Rozdíly v sazbách a pravidlech DPH mezi oběma zeměmi shrnujeme v přehledu DPH pro podnikatele: Slovensko vs Česko, který se hodí zejména firmám podnikajícím v obou státech. Pokud řešíte i přeshraniční plnění, navažte na text o tom, jak správně vystavit fakturu do zahraničí z pohledu DPH.
Jak funguje poměrný koeficient podle § 75?
Poměrný koeficient se použije, když přijaté plnění slouží zčásti ekonomické a zčásti neekonomické (jiné) činnosti — například osobní automobil využívaný i soukromě. Plátce stanoví poměr, v jakém plnění odpovídá ekonomické činnosti, a v tomto rozsahu uplatní odpočet.
Příklad: jednatel používá firemní notebook ze 60 % pracovně a ze 40 % soukromě. Poměrný koeficient je pak 60 % a v této výši lze daň na vstupu odečíst. Poměr se zpravidla stanoví kvalifikovaným odhadem a na konci roku se ověří podle skutečného využití.
Jak se počítá krátící koeficient podle § 76?
Krátící koeficient se stanoví jako podíl, kde v čitateli jsou plnění s nárokem na odpočet a ve jmenovateli všechna plnění, tedy včetně osvobozených bez nároku. Pokud plnění spadá nejdříve pod § 75 a zároveň pod § 76, uplatní se dvoustupňové krácení: nejprve určíte poměrnou výši podle § 75 a tu následně zkrátíte koeficientem podle § 76. Výsledný rozsah odpočtu je součinem obou koeficientů.
Příklad: firma s krátícím koeficientem 80 % z faktury za nájem s DPH 2 100 Kč uplatní 1 680 Kč. Do jmenovatele se přitom nezahrnuje prodej dlouhodobého majetku ani příležitostné finanční činnosti, aby jednorázové transakce koeficient nezkreslily.
Co znamená pravidlo 95 %?
Podle § 76 odst. 5 zákona o DPH platí, že vyjde-li krátící koeficient 95 % nebo vyšší, považuje se za roven 100 %. Plátce se zanedbatelným objemem osvobozených plnění si tak fakticky odečte celou daň a krácením se nemusí prakticky zabývat.
Toto pravidlo je důležitý rozdíl oproti slovenské úpravě, která obdobnou hranici nemá. Na Slovensku se koeficient použije i při velmi vysokém podílu zdanitelných plnění a zaokrouhluje se nahoru na dvě desetinná místa. V Česku naopak hranice 95 % řadu menších plátců od krácení zcela osvobodí.
Jak probíhá vypořádání na konci roku?
Během roku používáte zálohový koeficient — zpravidla vypořádací koeficient z předchozího kalendářního roku. Po skončení roku spočítáte vypořádací koeficient ze skutečných údajů za celý rok a rozdíl mezi zálohově uplatněným a skutečným odpočtem vypořádáte v posledním zdaňovacím období roku.
Korekce vychází vždy z vypořádacího koeficientu daného roku. Pokud jste během roku odečetli více, část daně vrátíte; pokud méně, uplatníte doplňkový odpočet. Vypořádání se týká jak krátícího koeficientu podle § 76, tak případné změny poměru podle § 75.
Jakých chyb se vyvarovat?
Nejčastější chybou je úplné opomenutí krácení u plátce, který vedle zdanitelných plnění poskytuje i plnění osvobozená bez nároku. Druhou je záměna obou koeficientů — poměrný podle § 75 a krátící podle § 76 se nesmí zaměňovat ani sčítat, nýbrž při souběhu násobit.
Doporučujeme vést už během roku samostatnou evidenci společných nákladů a osvobozených plnění a na konci roku nezapomenout na vypořádání. U větších objemů se vyplatí průběžně modelovat, jak se koeficient vyvíjí, abyste se vyhnuli jednorázovému doplatku.
Máte vedle zdanitelných plnění i osvobozená a nevíte si rady s krácením DPH? Rádi vám nastavíme výpočet koeficientu i roční vypořádání.
Časté dotazy
Jaký je rozdíl mezi poměrným a krátícím koeficientem?
Poměrný koeficient podle § 75 řeší rozdělení plnění mezi ekonomickou a neekonomickou činnost, například mezi pracovní a soukromé využití majetku. Krátící koeficient podle § 76 řeší poměr mezi zdanitelnými plněními a plněními osvobozenými bez nároku na odpočet. Pokud se obě situace potkají najednou, uplatní se dvoustupňové krácení a výsledný odpočet je součinem obou koeficientů.
Kdy nemusím odpočet krátit vůbec?
Krátit nemusíte, pokud přijaté plnění používáte výhradně pro zdanitelnou činnost s nárokem na odpočet. Krácení také odpadá, pokud krátící koeficient podle § 76 odst. 5 dosáhne 95 % nebo více — pak se považuje za roven 100 % a daň odečtete v plné výši. Tato hranice je specifikem české úpravy.
Co se nezahrnuje do výpočtu krátícího koeficientu?
Do jmenovatele koeficientu se nezahrnuje prodej dlouhodobého majetku, který plátce používal pro svou činnost, a příležitostné finanční činnosti. Smyslem je, aby jednorázové nebo nepravidelné transakce nezkreslily koeficient a neovlivnily rozsah odpočtu ze společných nákladů za celý rok.