Vnitroskupinové služby a management fees u daňové kontroly obhájíte tehdy, prokážete-li tři věci současně: že služba byla skutečně poskytnuta, že z ní má příjemce reálný prospěch (benefit test) a že cena odpovídá principu tržního odstupu. U jednoduchých administrativních a podpůrných služeb postačí zjednodušený režim se ziskovou přirážkou obvykle 5 % na náklady. Klíčem je dokumentace, která propojuje fakturu s konkrétním plněním a alokačním klíčem.
Co jsou vnitroskupinové služby a management fees
Ve skupině propojených firem se část činností centralizuje. Mateřská nebo servisní společnost poskytuje sesterským firmám účetnictví, IT podporu, personalistiku, právní servis, controlling či marketing a fakturuje za to management fees nebo servisní poplatky. Z daňového pohledu jde o transakci mezi spojenými osobami, kterou upravuje § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Spojení vzniká zpravidla při 25% podílu na kapitálu nebo hlasovacích právech, ale i personálním propojením přes vedení.
Pro správce daně jsou management fees rizikovou položkou, protože přesouvají zisk mezi firmami. Je-li poplatek nadhodnocený nebo nepodložený, snižuje základ daně u příjemce služby. Proto tyto transakce podléhají principu tržního odstupu: cena musí odpovídat ceně obvyklé, tedy takové, jakou by si sjednaly nezávislé subjekty za srovnatelných podmínek.
Jak funguje benefit test a prokázání skutečného poskytnutí
První otázka kontrolora zní: dostal příjemce za své peníze skutečnou hodnotu? Benefit test zkoumá, zda by nezávislá firma byla za stejnou službu ochotná zaplatit, nebo zda by si ji zajistila sama. Pokud služba jen duplikuje činnost, kterou příjemce již vykonává, nebo jde o takzvané akcionářské náklady (například náklady mateřské firmy na výkon vlastnických práv, konsolidaci či reporting pro investory), takovou službu nelze přeúčtovat.
Druhou rovinou je prokázání skutečného poskytnutí. Musíte doložit, že služba reálně proběhla, nejen že byla vyfakturována. Pomůže věcná evidence: výkazy hodin, zápisy z porad, e-mailová komunikace, výstupy IT týmu a smlouvy o poskytování služeb s jasným rozsahem. Faktura s textem „management fee za Q1″ bez jakékoli přílohy je při kontrole prakticky neobhajitelná. O tom, komu vůbec vzniká povinnost vést dokumentaci, se dočtete v článku o transferové dokumentaci.
Kdy stačí zjednodušený režim a přirážka 5 %
Pro běžné podpůrné služby s nízkou přidanou hodnotou zavedla Směrnice OECD o převodních cenách (kapitola VII) zjednodušený režim, který v Česku rozpracovává Pokyn GFŘ D-10. Jde o služby administrativní, technické, finanční, poradenské či obchodní povahy, které nejsou hlavní činností skupiny, nevyužívají jedinečná nehmotná aktiva a nenesou významné riziko. U nich se akceptuje zisková přirážka v rozmezí zhruba 3 % až 7 %, nejčastěji 5 % k relevantním přímým a nepřímým nákladům, bez podrobné srovnávací analýzy.
Zjednodušený režim má objemové limity. Podle Pokynu D-10 platí pro poskytovatele hranice do 10 % výnosů a zároveň do 50 mil. Kč, pro příjemce do 20 % provozních nákladů a zároveň do 50 mil. Kč. Náklady se mezi příjemce rozdělují přes alokační klíč odpovídající skutečnému čerpání, například počet zaměstnanců, obrat či počet zpracovaných dokladů. Příklad: servisní firma vynaloží na účetnictví pro tři sesterské společnosti 1,5 mil. Kč ročně. Při přirážce 5 % rozúčtuje 1,575 mil. Kč podle počtu zpracovaných faktur každé firmy.
Kdo musí vést transferovou dokumentaci
Rozsah dokumentace vychází z mezinárodních standardů a metodických pokynů Finanční správy. Uplatnění principu tržního odstupu upravuje Pokyn GFŘ D-34, který navazuje na Směrnici OECD, a pro podpůrné služby jej doplňuje Pokyn GFŘ D-10. Povinnost prokázat cenu obvyklou nese daňový subjekt, který uplatňuje náklad; pokud cenu neobhájí, správce daně upraví základ daně o zjištěný rozdíl.
U management fees platí jednoduché pravidlo: čím vyšší poplatek, tím důkladněji musí být podložený. Jak transferové ceny zapadají do celkové strategie firmy, popisujeme v článku o daňovém plánování pro firmy. Dokumentaci je vhodné zpracovat průběžně, ne až ve chvíli, kdy dorazí oznámení o kontrole.
Jak se připravit na daňovou kontrolu
Kontrola převodních cen se nezaměřuje jen na výši ceny, ale na celý řetězec důkazů. Připravte si smlouvu o poskytování služeb, popis metody stanovení ceny, výpočet nákladové základny, alokační klíč a doklady o skutečném poskytnutí. Tvrdíte-li, že cena je tržní, musíte umět ukázat, jak jste k ní dospěli.
Nejčastější chyby, které u kontroly padnou, jsou tři: paušální poplatek bez vazby na náklady, chybějící benefit test a přeúčtování akcionářských nákladů. Dobře připravená dokumentace dokáže přenést důkazní břemeno zpět na správce daně a ušetřit doměřenou daň i sankce. Vnitroskupinové služby jsou legální a běžný nástroj, ovšem jen dokud za fakturou stojí reálné plnění a obhajitelná cena.
Jaké sankce hrozí při chybném nastavení
Vyhodnotí-li správce daně management fees jako nepřiměřené nebo nepodložené, upraví základ daně o rozdíl oproti ceně obvyklé. Z doměřené daně pak plyne úrok z prodlení a penále. Riziko roste, je-li poplatek fakturován do ztrátové firmy nebo naopak ze ziskové firmy směrem ven ze skupiny.
Rozdíl mezi legitimním nastavením a agresivním přesunem zisku je přitom tenký. Za fakturou musí vždy stát skutečné plnění a cena, kterou dokážete odůvodnit srovnatelnými podmínkami nebo nákladovou kalkulací s přiměřenou přirážkou. Průběžně vedená dokumentace je nejlevnější pojistkou proti doměrku.
Nastavujete management fees mezi propojenými firmami nebo čelíte kontrole převodních cen? Pomůžeme vám nastavit cenu, alokační klíč i dokumentaci tak, aby obstály.
Časté dotazy
Jaká zisková přirážka je u management fees akceptovatelná?
U služeb s nízkou přidanou hodnotou akceptuje Finanční správa podle Pokynu GFŘ D-10 a Směrnice OECD zjednodušený režim s přirážkou zhruba 3 % až 7 %, nejčastěji 5 % k relevantním přímým a nepřímým nákladům, a to bez podrobné srovnávací analýzy. U služeb s vyšší přidanou hodnotou nebo významným rizikem je nutné přirážku doložit samostatnou analýzou.
Co je benefit test a proč je u kontroly klíčový?
Benefit test zkoumá, zda by nezávislá firma byla za stejnou službu ochotná zaplatit, případně zda by si ji zajistila sama. Pokud služba jen duplikuje existující činnost příjemce nebo jde o akcionářské náklady mateřské firmy, nelze ji přeúčtovat. Bez prokázaného prospěchu správce daně náklad neuzná a upraví základ daně.
Platí pro zjednodušený režim nějaké objemové limity?
Ano. Podle Pokynu GFŘ D-10 lze zjednodušený režim pro služby s nízkou přidanou hodnotou využít, pokud jejich objem nepřesáhne u poskytovatele 10 % výnosů a zároveň 50 mil. Kč, a u příjemce 20 % provozních nákladů a zároveň 50 mil. Kč. Při překročení těchto limitů je třeba postupovat podle standardní metodiky včetně srovnávací analýzy.