Metody převodních cen jsou standardizované postupy, jimiž se ověřuje, zda ceny mezi spojenými osobami odpovídají cenám, jaké by si sjednaly nezávislé subjekty. České daňové předpisy vycházejí ze Směrnice OECD o převodních cenách a rozlišují pět metod – tři tradiční transakční (metodu nezávislé srovnatelné ceny, metodu ceny při opětovném prodeji a metodu nákladů a přirážky) a dvě ziskové (metodu rozdělení zisku a transakční metodu čistého rozpětí).
Co jsou metody převodních cen a k čemu slouží?
Převodní (transferové) ceny se týkají transakcí mezi spojenými osobami – kapitálově nebo jinak propojenými subjekty. Pokud si dvě firmy z jedné skupiny navzájem fakturují zboží, služby, licence nebo si poskytují zápůjčky, musí cena takové transakce odpovídat ceně obvyklé podle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Jinými slovy má jít o cenu, jakou by si sjednaly dvě nezávislé firmy za srovnatelných podmínek.
Metody převodních cen slouží právě k ověření tohoto souladu. Nejsou samoúčelné – poplatník jimi prokazuje, že jeho vnitroskupinové ceny uměle nesnižují základ daně v Česku. Bližší pravidla jejich použití shrnuje Pokyn GFŘ D-34 z roku 2019, který navazuje na mezinárodní standardy a odkazuje na Směrnici OECD o převodních cenách.
Které metody čeští správci daně uznávají?
České předpisy i Pokyn GFŘ D-34 vycházejí ze Směrnice OECD a pracují s pěti metodami rozdělenými do dvou skupin – metod založených na porovnání ceny a metod založených na porovnání zisku. Konkrétně jde o:
- metodu nezávislé srovnatelné ceny (CUP) – porovnává přímo cenu transakce,
- metodu ceny při opětovném prodeji – vychází z ceny dalšího prodeje nezávislému odběrateli,
- metodu nákladů a přirážky – k nákladům připočítává přiměřenou přirážku,
- metodu rozdělení zisku – rozděluje společný zisk mezi zúčastněné osoby,
- transakční metodu čistého rozpětí (TNMM) – zkoumá ukazatel čistého zisku.
Zvolená metoda je jednou z povinných součástí dokumentace k převodním cenám. Kdo ji v Česku musí vést a co má obsahovat, jsme rozebrali v článku o tom, jak funguje transferová dokumentace v Česku. Nastavení převodních cen přitom bývá součástí širšího daňového plánování při podnikání v SR a ČR.
Jak funguje metoda nezávislé srovnatelné ceny (CUP)?
Metoda nezávislé srovnatelné ceny (označovaná zkratkou CUP) porovnává cenu sjednanou mezi spojenými osobami s cenou srovnatelné transakce mezi nezávislými osobami. Bývá považována za nejpřímější a nejspolehlivější, protože pracuje přímo s cenou, nikoli až s odvozenými ukazateli.
Příklad: pokud mateřská firma prodává dceři stejný typ komponentu, jaký zároveň prodává nezávislým zákazníkům, je cena pro nezávislé přímým srovnávacím údajem. Potíž nastává u jedinečného zboží či služeb, k nimž srovnatelná tržní cena neexistuje – tehdy je CUP obtížně použitelná a je třeba sáhnout po jiné metodě.
Kdy použít metodu ceny při opětovném prodeji a nákladovou metodu?
Metoda ceny při opětovném prodeji vychází z ceny, za kterou zboží koupené od spojené osoby následně prodáte nezávislému odběrateli. Od této ceny se odečte obvyklá obchodní marže, jež má pokrýt náklady prodejce a přiměřený zisk. Hodí se zejména pro distributory, kteří zboží výrazně nepřetvářejí, jen je dále prodávají.
Metoda nákladů a přirážky jde opačným směrem: k vlastním nákladům dodavatele se připočítá přiměřená zisková přirážka. Typicky se využívá u zakázkové výroby nebo u vnitroskupinových služeb, kde je zřejmé, jaké náklady výrobce či poskytovatel vynaložil. Příklad: dceřiná firma vyrábí díly výhradně pro mateřskou společnost a k výrobním nákladům si účtuje obvyklou přirážku, jaké by dosahoval nezávislý výrobce.
Co jsou ziskové metody: rozdělení zisku a čisté rozpětí?
Nelze-li cenu spolehlivě porovnat přímo, přicházejí na řadu ziskové metody. Metoda rozdělení zisku rozděluje celkový zisk z transakce mezi zúčastněné spojené osoby tak, jak by jej rozdělily nezávislé subjekty – podle toho, jakou měrou každá strana přispěla svými funkcemi, majetkem a riziky. Uplatňuje se u úzce provázaných transakcí, které nelze posuzovat odděleně.
Transakční metoda čistého rozpětí (TNMM) zkoumá ukazatel čistého zisku, například poměr zisku k nákladům, tržbám nebo aktivům, a porovnává jej s ukazatelem nezávislých firem. V praxi jde o nejčastěji používanou metodu, protože čisté ziskové ukazatele bývají dostupnější než přesné srovnatelné ceny.
Jak vybrat nejvhodnější metodu?
Pokyn GFŘ D-34 ani zákon nestanovují pevné pořadí, které by přikazovalo použít konkrétní metodu za každou cenu. Rozhodující je nejvhodnější metoda pro danou transakci, která se určí na základě funkční analýzy – tedy rozboru toho, jaké funkce strany vykonávají, jaký majetek používají a jaká rizika nesou. Zohledňuje se také dostupnost spolehlivých srovnatelných údajů.
V praxi platí, že je-li k dispozici spolehlivá srovnatelná cena, upřednostní se metoda nezávislé srovnatelné ceny. Chybí-li, volí se metoda, která nejlépe odpovídá povaze transakce a dostupným údajům. Podstatné je umět výběr metody zdůvodnit – právě zdůvodnění bývá při kontrole předmětem dotazů.
Lze metody kombinovat?
Ano. Směrnice OECD i Pokyn GFŘ D-34 připouštějí použít kombinaci více metod, případně i jiný postup, pokud žádná ze standardních metod nevystihuje ekonomickou podstatu transakce. Podmínkou je, aby zvolený přístup vedl k výsledku odpovídajícímu ceně obvyklé.
Tato flexibilita je užitečná u složitějších transakcí, zároveň však klade vyšší nároky na pečlivé zdokumentování. Sáhnete-li po nestandardním postupu, o to podrobněji byste měli vysvětlit, proč běžné metody nebyly vhodné.
Nevíte, která metoda převodních cen sedí na vaše vnitroskupinové transakce? Projděte si to s námi dřív, než přijde kontrola.
Časté dotazy
Kolik metod převodních cen rozlišují české předpisy?
České předpisy i Pokyn GFŘ D-34 vycházejí ze Směrnice OECD a pracují s pěti metodami. Tři z nich vycházejí z porovnání ceny – metoda nezávislé srovnatelné ceny (CUP), metoda ceny při opětovném prodeji a metoda nákladů a přirážky. Další dvě vycházejí z porovnání zisku – metoda rozdělení zisku a transakční metoda čistého rozpětí (TNMM).
Která metoda se v praxi používá nejčastěji?
Nejčastěji se využívá transakční metoda čistého rozpětí (TNMM). Důvodem je, že čisté ziskové ukazatele nezávislých firem, například poměr zisku k nákladům nebo k tržbám, bývají dostupnější než přesné srovnatelné ceny konkrétních transakcí. Neznamená to však, že je automaticky správná – vždy je třeba ověřit, zda pro danou transakci nejlépe odpovídá ceně obvyklé.
Musím použít jen jednu metodu?
Ne nutně. Směrnice OECD i Pokyn GFŘ D-34 připouštějí kombinaci více metod, případně i jiný postup, pokud žádná ze standardních metod nevystihuje ekonomickou podstatu transakce. Podmínkou vždy zůstává, aby výsledek odpovídal ceně obvyklé. U nestandardního postupu je však třeba o to pečlivěji zdůvodnit, proč jste se pro něj rozhodli.