Country-by-Country Reporting, česky zpráva podle zemí, je nástroj daňových správ proti přesouvání zisků mezi státy. Týká se výhradně nadnárodních skupin s konsolidovanými výnosy alespoň 750 milionů eur za předcházející účetní období. Většina českých firem samotnou zprávu nikdy nepodává, pokud je však česká společnost součástí takové velké skupiny, vzniká jí vůči finanční správě ohlašovací povinnost, na kterou se snadno zapomene.
Co je Country-by-Country Reporting a k čemu slouží?
CbCR vznikl jako 13. akce projektu OECD proti erozi základu daně a přesouvání zisků (BEPS) a do práva Evropské unie se dostal směrnicí DAC4 (směrnice 2016/881/EU). Cílem je dát daňovým správám jednotný přehled o tom, kde nadnárodní skupina dosahuje výnosů, kde platí daně a kde zaměstnává lidi. Pokud se zisky soustřeďují v zemích s nízkým zdaněním a reálná činnost je jinde, zpráva to okamžitě ukáže.
V České republice je celá agenda upravena zákonem č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní. Získaná data finanční správa automaticky vyměňuje s daňovými správami ostatních států. Nejde tedy o dokument „do šuplíku“ – informace reálně putují mezi zeměmi a slouží k výběru firem k daňové kontrole.
Koho se hranice 750 milionů eur týká?
Rozhodující je výše konsolidovaných výnosů celé skupiny, nikoli obrat jedné české firmy. Pokud skupina dosáhla za předcházející účetní období konsolidovaných výnosů alespoň 750 milionů eur, spadá do režimu CbCR. Tuto hranici splňuje jen zlomek firem působících v Česku, prakticky jde o české dcery velkých mezinárodních koncernů.
Právě zde firmy nejčastěji chybují. Malá česká s.r.o. s obratem pár milionů korun si řekne, že se jí to netýká – jenže pokud ji vlastní velká zahraniční skupina, která hranici překročí, ohlašovací povinnost se vztahuje i na tuto českou dceru. Podobně jako u dalších povinností nadnárodních skupin platí, že rozhoduje celek, ne jednotlivá společnost. Souvislosti s dokumentací jsme přiblížili v článku o tom, kdo musí v Česku vést transferovou dokumentaci.
Jaký je rozdíl mezi ohlášením a samotnou zprávou?
Zákon rozlišuje dvě odlišné povinnosti, které se v praxi pletou nejčastěji. Ohlášení podává každý český člen skupiny – uvádí v něm, která společnost ze skupiny a ve kterém státě bude za celou skupinu podávat samotnou zprávu. Jde tedy o krátkou informaci, kdo reportuje. Zprávu podle zemí (samotný CbC report s čísly) podává zpravidla jen nejvyšší mateřská společnost skupiny za celou skupinu.
Pro drtivou většinu českých dcer to znamená jedno: samotnou zprávu nepodávají, ale ohlášení podat musí. Kdo na ohlášení zapomene v přesvědčení, že „velkou zprávu stejně posílá centrála v zahraničí“, vystavuje se sankci zcela zbytečně. Podrobná data o vnitroskupinových transakcích se navíc promítají i do transferové dokumentace, kterou je třeba vést souběžně.
Jaké lhůty platí pro ohlášení a podání zprávy?
Lhůty jsou dvě a je důležité je nezaměňovat:
- Ohlášení se podává do konce prvního vykazovaného účetního období skupiny; při změně ohlašovaných údajů (např. změna vykazovaného období nebo společnosti, která zprávu podává) je nutné podat nové ohlášení do konce vykazovaného účetního období, kterého se změna týká.
- Samotná zpráva podle zemí se podává do 12 měsíců od konce vykazovaného účetního období skupiny.
Příklad: pokud má skupina účetní období shodné s kalendářním rokem, mateřská společnost podává zprávu do konce následujícího prosince. Podání se provádí výhradně elektronicky prostřednictvím daňového portálu finanční správy (EPO).
Co zpráva podle zemí obsahuje?
Zpráva dává daňovým správám ucelený obraz o skupině v členění podle zemí. Za každý stát, kde skupina působí, se vykazují zejména výnosy (od nezávislých i spřízněných osob), zisk nebo ztráta před zdaněním, zaplacená a splatná daň z příjmů, základní kapitál, nerozdělený zisk, počet zaměstnanců a hmotný majetek. Doplněna je seznamem všech společností skupiny a jejich činností v jednotlivých zemích.
Právě toto členění umožňuje správci daně rychle odhalit nesoulad – například když v zemi s minimální daní vzniká vysoký zisk při nula zaměstnancích. Pro nadnárodní skupiny je CbCR jedním z prvních míst, kam se daňové úřady dívají při výběru ke kontrole transferových cen. Souvislosti s vedením firmy napříč oběma zeměmi shrnuje i přehled účetnictví s.r.o. v roce 2026 pro Slovensko a Česko.
Jaké sankce hrozí při nesplnění?
Za nesplnění ohlašovací nebo oznamovací povinnosti může finanční správa uložit pokutu podle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Jde o sankci za administrativní pochybení, kterému se lze zcela vyhnout – stačí včas podat krátké ohlášení. Vzhledem k tomu, že samotné podání je poměrně jednoduché, jde o zbytečnou ztrátu, která navíc přitahuje pozornost správce daně k celé skupině.
Co přináší veřejné CbCR?
Dosavadní CbCR putoval jen mezi daňovými správami. Novinkou je veřejné CbCR zavedené směrnicí EU 2021/2101 a v Česku promítnuté do zákona o účetnictví. Vybrané velké firmy a nadnárodní skupiny s konsolidovanými výnosy nad 750 milionů eur budou muset část těchto informací zveřejnit i navenek, čímž se údaje o daních dostanou také k veřejnosti a novinářům.
Pro skupiny to znamená další vrstvu reportingu a zejména nutnost dbát na to, aby zveřejněná čísla dávala smysl a byla konzistentní s transferovou dokumentací. Dvojí reporting – daňový i veřejný – zvyšuje riziko, že nesrovnalosti vyplavou na povrch.
Nejste si jisti, zda vaše česká firma jako součást mezinárodní skupiny musí podat ohlášení k CbCR a v jaké lhůtě? Rádi to za vás posoudíme a nastavíme celý reportingový kalendář.
Časté dotazy
Musí malá česká s.r.o. podávat CbCR?
Samotnou zprávu podle zemí ne – tu podává mateřská společnost za celou skupinu. Pokud je však česká s.r.o. součástí nadnárodní skupiny s konsolidovanými výnosy nad 750 milionů eur, má povinnost podat ohlášení, v němž uvede, která společnost skupiny a kde bude reportovat. Tato povinnost se týká i malých dcer velkých koncernů.
Do kdy je třeba ohlášení podat?
Ohlášení se podává do konce prvního vykazovaného účetního období skupiny; při změně ohlašovaných údajů je nutné podat nové ohlášení do konce vykazovaného účetního období, kterého se změna týká. Samotná zpráva podle zemí se podává do 12 měsíců od konce vykazovaného období. Vše se podává elektronicky přes daňový portál (EPO).
Co hrozí při nesplnění povinnosti?
Za nepodání ohlášení nebo zprávy může finanční správa uložit pokutu podle zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Jde o zbytečnou sankci za administrativní pochybení, které lze předejít včasným podáním. Nesplněná povinnost navíc zvyšuje riziko, že si správce daně posvítí na celou skupinu.